EKOPROGRES HRANICE a.s.
Sídlo společnosti je v Hranicích, ve městě s dlouholetou tradicí ve výstavbě vodovodů. Na tuto tradici navazovala výroba čerpadel, armatur a dalšího zařízení pro vodohospodářské celky. Vše začalo ještě v dobách císařství a rozhodující byly firmy Antonín Kunst, později akciová společnost a Antonín Pavézka, stavba vodovodů a plynovodů. Výuční list získal p. Hubert Pavézka v Brně 17.12.1903, přesně v den, kdy bratří Wrightové provedli první let motorového letadla. Svou firmu rozvíjel v Hranicích, kde se účastnil tehdejšího společenského života. V letech první republiky byl starostou hranického Sokola. Firma se zúčastnila i výstavby pohraničního opevnění. V době záboru Sudet se jeho firmě podařilo z dovést do Hranic nějaké zbraně a uschovat. Samozřejmě se na to brzo přišlo, manželé Pavézkovi byli zatčeni a popraveni. Majetek rodiny byl konfiskován říší. Tři nezletilé dcery přežily válku u známých a po válce vystudovaly v Praze různé vysoké školy. Syn Vladimír utekl do Anglie a závěrem války se zúčastnil jako výsadkář Slovenského národního povstání. Později byl povýšen na generála české armády. Po roce 1948 byl zbylý majetek začleněn do podniku Sigma Hranice a využíván zejména jako mateřská školka. Po roce 1989 rodina Pavézkových uplatnila restituční nároky. Projednávání se poněkud protahovalo. Mezi tím byla založena naše firma EKOPROGRES HRANICE a.s., která potřebovala vhodné sídlo. Díky různým kontaktům jsme narazili na rodinu Pavézkových, pomohli jim vyřídit restituce a restituovaný majetek od nich odkoupili. Dodnes zde sídlí vedení firmy.
Po osobních zkušenostech z velkých čistíren jako jsou Galena Opava, SČOV Žilina, ČOV Petržalka a dalších nastal bouřlivý přechod na pneumatickou aeraci s jemnobublinným provzdušňováním. Po počáteční snaze o vývoj provzdušňovacích elementů jsme tyto práce přerušili a tato zařízení nakupujeme. Úsilí jsme věnovali vývoji sedimentačních nádrží. Zde jsme vyvinuli zajímavý pohon shrabovacího zařízení kalů. Podrobnosti a ukázky řešení jsou uvedeny v kapitole „Sedimentační nádrže“. Jemnobublinné provzdušňování se stalo módním a téměř výhradním způsobem provzdušňování na čistírnách a jako takové přineslo i negativní zkušenosti. Jako dodavatel technologického zařízení se často zúčastníme veřejných soutěží, kde jsme schopni provedení díla garantovat základním kapitálem 10 mil. Kč. Většinou se musíme přizpůsobit platným předpisům o veřejných soutěžích a realizovat projekty, které prošli soutěžením o projektanta. Projektovat čistírny se dnes snaží mnoho projekčních kanceláří s rozdílnými výsledky, protože hlavním kritériem pro investora bývá nejčastěji cena projektu. Na dodavateli technologického zařízení pak zbývá soutěžení hlavně o cenu, která opět obvykle bývá rozhodujícím kritériem. Některé poznatky a zkušenosti jsou uvedeny v kapitole KOMBIBLOK KLUB v článku pod názvem „Energetická náročnost menších čistíren – vzpomínka na kombiblok.“
V poslední době se nám osvědčuje provádění údržby starších čistíren vybudovaných před mnoha roky. Zde využíváme přísně udržovaného archivu dříve námi postavených zařízení – systém BIM, vše většinou uložené v elektronické formě. Mimo to máme mnoho dokumentů týkajících se vodohospodářského zařízen z předpočítačové éry v papírové formě. Některé skoro zapomenuté výrobky se nám podařilo modernizovat. Toto se týká zejména nové generace povrchových aerátorů GIGANT a na ně navazujícího systému malých čistíren MONOBLOK-NG a KOMBIBLOK-NG.